Hygiena a čistota pejska.
22. 3. 2007
Péče o psa v zimě
Pes lidskou chřipku nechytí Pes zajisté, stejně jako mnohé jiné zvíře, může onemocnět nejrůznějšími respiračními onemocněními, laryngytidami a dokonce i chřipkou. V případě chřipkových onemocnění jde však o typ odlišný od typu, kterým onemocní člověk. Je logické, že v domácnosti lidí nemocných chřipkou lze nalézt při výtěru sliznic u psa viry lidské chřipky. To však neznamená, že způsobí onemocnění zvířete. Pes lidskou chřipkou netrpí. Nicméně v chladném a vlhkém počasí, zejména s bohatou sněhovou nadílkou v ulicích měst, je vhodné při venčení psů věnovat zvýšenou péči jejich tělnímu pokryvu a tlapkám. Podchlazení způsobené nedostatečným vysušením kožichu se projeví například ztíženým dýcháním, laryngitidou, či výtokem z očí. Ochrana psa velmi teplým oblečkem je diskutabilní. Když už, tak lze o ní uvažovat například u starších psů, pokud je třeba udržovat teplotu při bolestivých onemocněních páteře. Zde lze doporučit izolační ochranu - dečku - jen v těchto místech. Pes totiž nemá potní žlázy, tělesnou teplotu reguluje vylučováním vodních par dechem a regulační plochu přirozeně zvětšuje vyplazením jazyku. Zvýšení tělesné teploty způsobené použitím oblečku tedy pes reguluje zvýšením frekvence dechu. Při rozdílu teploty jeho těla kolem 39 °C a teploty prostředí kolem - 10 °C pak dochází k poruše v prokrvení sliznic, zejména horních dýchacích cest a následně k jejich zánětu. Laik pak může dovodit, že pes byl nedostatečně oblečen a navlékne jej ještě pečlivěji. Proto je vhodné zejména městské psy již od podzimu otužovat a aktivním pohybem venku je na zimní období navykat. Je si třeba uvědomit i to, že při velkých mrazech pod mínus deset zvířata svou pohybovou aktivitu přirozeně omezují, proto je vhodné jim vyhovět a nenutit je do pro ně nezvyklých aktivit. Protože je třeba udržovat srst psa suchou, aby si zachovala své přirozeně dobré izolační schopnosti, lze doporučit ji po procházce vysušit, popřípadě před tím psa opláchnout vlahou vodou alespoň na břiše a tlapkách. Ty pak ošetřit čistou vazelínou, mastí, popřípadě dětským olejíčkem. Solí poškozené tlapky mohou popraskat a tyto ranky jsou bránou infekce.
Jak naučit štěně čistoty v bytě ?
Nácvik hygienického konání potřeby zahajte ihned, jakmile si štěňátko přivezete domů. Všechna štěňata hodně spí a odpočívají. Téměř vždy po probuzení se potřebují vyprázdnit a toto je nejvhodnější chvíle, kdy začít s nácvikem. Jakmile se štěně probudí, ihned je zavedeme ven. Dokud je to možné, doporučuji nosit a postavit štěně až venku, kde chceme, aby se vyvenčilo, aby vykonalo potřebu. Je vhodné dát štěněti povel, např. "loužička", postupně se naučí na tento povel reagovat a udělat svou potřebu. Jakmile je vše hotovo, hlasitě štěně pochvalte, dejte mu najevo, že to je přesně to, co mělo udělat. Štěně čůrá obvykle po období aktivity, po probuzení a po jídle. Snažíme se vždy předvídat, kdy bude třeba štěně vzít ven, někdy nám to psík usnadní tím, že očuchává podlahu nebo se točí dokolečka. Musíme si však uvědomit, že mezi jeho signálem a vykonáním potřeby je jen velmi krátká chvilka a musíme tedy reagovat ihned. Pokud nemáme možnost se štěnětem chodit pravidelně asi co dvě hodiny ven, například jsme-li v zaměstnání, je možné učit zpočátku štěně například na noviny. Po celé místnosti, kde se snadno uklízí podlaha, rozložíme noviny, štěně si vyhlédne místo na vykonání potřeby, potom všechny ostatní noviny odstraníme a necháme jen na tom místě, které si štěně vybralo. Postupně můžeme noviny přesunovat až ke dveřím, následně za dveře. Učit psa na noviny má sice svou výhodu (nejsme-li doma), ale má také nevýhodu - jak štěně roste, frekvence vyprazdňování se ustálí a bylo by možné již pravidelné venčení, náš pes zvyklý na noviny, může po určitou dobu odmítat vykonat potřebu jinde. Naopak, místo toho, aby se šlo vyvenčit ven, bere každý odložený papír jako povel k vyčůrání - tedy i knihu položenou vedle postele. Musíme vědět, že úspěch nácviku hygienického konání potřeby našeho psa závisí především na nás, na naší trpělivosti a důslednosti. Než štěně vycvičíme, určitě se dopustí mnoha "nepřístojností", určitě vykoná svou potřebu jinde, než má, a taky jindy, než po něm chceme. Nikdy psa netrestáme a už vůbec ne, objevíme-li loužičku po příchodu domů! Je to naprosto zbytečné, neboť štěně vůbec neví, proč se zlobíme. Naopak, pokud štěně "přistihneme při činu", dáme mu najevo, že tak to není správné, ale stačí jen rázně říct fuj! Tajemství úspěchu s nácvikem čistotnosti je začít co nejdříve po příchodu štěněte do našeho domu, pokračovat neúnavně den za dnem, bez ohledu na počasí venku nebo napínavou detektivku v televizi, bez ohledu na případné neúspěchy, trpělivě a důsledně. Určitě se to vyplatí a záleží to jen na nás, nikoli na štěněti.
Péče o chrup
Přibližně ve věku 5-6 měsíců dochází u mladého psa k výměně ostrých mléčných zoubků za trvalý chrup. V tomto období může z tlamy vycházet nepříjemný zápach, nebo se může objevit slabé krvácení. Většina psů také pociťuje zvýšenou potřebu kousání, a proto jim pořiďte kosti na žvýkání. Denně kontrolujte, zda mléčné zuby skutečně vypadly, a uvolnily tak místo pro trvalý chrup. Chrup byste měli svému psovi čistit minimálně jednou denně. Začnete-li s čištěním v době, kdy je štěně ještě malé, stane se pro ně dobrým zvykem a předejdete vzniku zubního kamene a kazů.
Péče o různé typy srsti
Myslím,že každý správný majitel psa by měl vědět,jak pečovat o jeho srst.Proto jsem si pro vás připravila trénink na téma Péče o různé typy srsti. Krátkosrstí psi vyžadují méně pozornosti než ostatní plemena a profesionální péče obvykle není vůbec třeba. Nevýhodou krátké srsti je však to, že neustále líná, někdy i více než ostatní plemena. Zasvěcení majitelé krátkosrstých plemen, obzvlášť plemen s bílou srstí, například bulteriérů, vám řeknou, že neexistuje barva či typ látky oblečení, kterou byste mohli nosit bez toho, že by se na ni nechytaly psí chlupy. Každodenní kartáčování ale pomáhá. Jediné, co potřebujete, je kartáč s tuhými, ne ale hrubými štětinami, práce vám tak zabere jen asi 10 minut. Pečlivě se vyhýbejte očím, jinak ale přikartáčujte celé tělo. Hrubosrstí psi potřebují více péče. Někteří hrubosrstí psi nelínají tolik jako krátkosrstí, ale „převlékají se“ , to znamená, že línají intenzivněji, a to každého půl roku. Když se „svlékají“ , ztrácí chlupy v celých chumáčích, zvlášť pokud se o jeho srst po zbytek roku nepečovalo. Pravidelné každodenní kartáčování a vyčesávání tomuto typu línání zabrání. A znovu, tuhý kartáč je hlavní pomůckou ve výbavě pro péči o srst, hřeben se ale také hodí. Nejdůležitější je přikartáčovat či pročesat všechny vrstvy srsti. Jen letmo srst přejíždět nemá valný smysl. Některá hrubosrstá plemena občas potřebují péči profesionála, zejména pokud chcete zkusit své štěstí ve výstavním kruhu. Všechna ta rafinovaně rozcuchaná stvoření, která vidíte na velkých výstavách, jsou výsledkem celých hodin péče jejich nadšených majitelů. Jemnosrstá plemena-jako jsou kokršpanělé a irští setři-vyžadují přesně tutéž péči jako hrubosrstí psi. U některých plemen má srst tendenci narůstat spíše do délky než houstnout a je třeba ji pravidelně trimovat. Plemena, která vyžadují skutečně kvalifikovanou péči, jsou samozřejmě ta dlouhosrstá-pudli všech velikostí, staroangličtí ovčáci, a ta plemena teriérů
